Jsem tu zas!

Fíha, po týdenní odmlce, kdy jsem byla u rodičů na Šumavě, se zase dostávám ke svým pracovním povinnostem. Jo, fotky jsou ze služební cesty ve Vysokých Tatrách - Solisko (vlevo).
Musím říct, Bůh byl a je ke mně nejvýš milostivý a věrný. Co mě okradli, tak jsem trochu zápasila s financema, protože výplata byla daleko a rezervy žádné. Ale s vírou jsem do toho šla, a Bůh mě nenechal na holičkách!

Tuto neděli byl zase Pán věrný v tom, že naši chválu rozpálil! Jo, učím se dávat své maximum při vedení chval, protože to je důležité. Jestli stojíš ve chválicím týmu, tak tě chci povzbudit, aby ses skutečně "obul(a)" a vydávala maximální výkon. Ne pro lidi, ale pro Ježíše. Nemluvím ani tak o dokonalém zvuku, který mě samotné ne vždy jde, ale o maxinální vášni a zapálení cele se vydat Bohu v chvále.
Sami to znáte, když vidíte před sebou tým chval a všichni jsou takoví ztrápení a unudění, to člověk ani nechce být veden. Věřím ale, že k tomu je třeba denní chození s Bohem a setkávání se s Ním. Je to o růstu. Taky se učím a chci se učit. Kdo mě zná, tak ví, že před pár lety jsem byla ve vedení chval někde jinde.

A co tím vším vlastně chci říct? Jak zmínil náš pastor v kázání, je důležité, abychom svými skutky dělali Bohu radost (něco v tom smyslu). Vždy budeme příkladem lidem okolo nás, vždy se někdo najde kdo bude inspirován našimi rozhodnutími tzn. budou-li naše skutky podle Božího srdce, tak je pravděpodobnější, že lidé okolo nás budou také dělat Boží skutky. A ohledně vedení chval? Tím, že vepředu budou lidé, kteří milují Boha a nebojí se mu vyjádřit chválu, tak tím to povzbudí a vyburcuje lidi ve sboru k tomu, aby chválili Boha podobným způsobem.
Takže: s Bohem naplno!