Ještě jednou středa

Taky vás to tak mátlo, že ve minulou středu bylo volno a nebyl to víkend? I když tedy bylo volno, vlastně jsem byla ve své kanceláři, protože jsme s JFX navázali na předchozí víkend, kdy jsme se modlili za naše zaměstnání.

Jsem samozřejmě Bohu nesmírně vděčná, že mám grupu přátel, kteří mě neustále žehnají a snaží se dát mi to nejlepší - SEBE. Je fakt, že jsem ze středy napsala jen takovou „holou“ poznámku o modlitbách na Hradě, což vlastně ve středu nebyl hlavní cíl. Hlavní cíl je budovat vztahy a podporovat se navzájem – na modlitbách i prakticky. Takže tímto bych svůj předchozí příspěvek chtěla doplnit a vlastně i napravit, co jsem jen tak odbyla.
Někdy si nejsem jistá, co vlastně na blogu vyjádřit. Je pro mě přednější to vše (včetně pocitů a prožitků) napsat sem, a nebo to osobně sdílet? Stále v tom tápu a hledám balanc.

Takže středa, hm… JFX přijeli, aby se modlili za moje a Kamči pracoviště. Takže jsme společně vyrazili do centra města, kde pracuji. Jelikož jsem na tomto místě teprve měsíc a běží mi zkušební lhůta, byla jsem celkem nervózní, protože jsem očekávala šéfa, že každým momentem vtrhne do dveří a bude se ptát. Vím, že můj nepokoj trochu narušil naše modlení a soustředění se. Což mě mrzelo, ale byl to prostě takový zvláštní pocit. Ten jsem Bohu vydala a po chvíli už jsem se mohla soustředit na nádherné povzbudivé modlitby, které se mí sourozenci modlili. Fakt to je povzbudivé, když někdo za vámi přijede jen proto, že vás chce požehnat. To pohladí na srdci.

Takže po modlitbách a mazání olejem (např. dveře, telefon J) a celkovému odevzdání prostor i mě do Božích rukou, jsme se po obědě vydali na Kamči pracoviště. Tam jsme stáli venku, ale to vůbec nevadilo.

Vím, že když jsme tato požehnání dělali o víkendu v HK, tak mě zajímalo, co se na pracovištích změnilo druhý den. Tak jsem také byla zvědavá, jaké to bude druhý den u mě. Konstatuji, že hned si je člověk jist, že se pustil do něčeho duchovního, protože obvykle se stane opak tzn. tlak, opozice. Takže druhý den přišel můj šéf v takové divné ponuré náladě, poprvé od mého nástupu. „A jéje.“ Takže jsem se dost „těšila“. Ale nakonec to šlo.

PS: naše hlavní heslo při mazání olejem bylo „kdo maže ten jede“.