Diskuze pořád nic?

Zdá se, že nikdo neměl co říct. Já jen doufám, že v tomto případě to bylo z časového hlediska než s nedostatku podobných zkušeností s Bohem.
Chci vydávat svědectví o Bohu, který mě povolal do úkolů, které byly nad mé síly. A ne jednou. Věřím v Boha zázraků, nadpřirozených schopností, který si mě vybral, abych s ním spolupracovala. On ví jak jsem schopná či neschopná, co dokážu a naopak. Bůh, Ježíš ví, jak jsme „neschopní“, aby v naší „neschopnosti“ mohl zjevit SVOU schopnost. A všechna sláva patřila Jemu a druzí řekli: „Tak tohle moh’ udělat jen Bůh!“ Mat 5:16

Asi tak před 5 lety jsem cítila, že mě Bůh volá na misijní školu s YWAM. Modlila jsem se, kterou školu konkrétně (v ČR nebo zahraničí). Finančně se nejlépe hodila ta u nás. Tu jsem si mohla dovolit. Ale cítila jsem, že Bůh to tak nechce, přestože to bylo cenově skoro 5x levnější než ty zahraniční. Nemohla jsem jinak, rozhodla jsem se, udělat krok víry. Téměř celé své životní úspory tvořily necelou polovinu školného. Zbytek jsem nebyla schopna zaplatit, ale od momentu, co jsem se vědomě rozhodla, jsem viděla Boží ruku, jak jedná. Rozesílala jsem dopisy, mluvila o svých potřebách – a Bůh se přiznával. Byl v tom POKOJ i RADOST. Jeden den jsem vydávala poslední peníze na desátek a druhý den měla zaplatit letenku do té školy do Skotska. Ve sboru jsem mezi řečí vyjádřila svou potřebu a bylo mi řečeno: „Kolik potřebuješ na letenku? Zítra se sejdeme a peníze ti předám!“

Je super vidět Boha jednat, je super mít srdce otevřené pro Jeho moc a jednání, ale není to vždy lehké. Vůbec to není lehké. Někdy to jsou zkoušky, kdy člověk jde i proti všemu, co „zdravý rozum káže“, emocionálně je to náročné, zvláště když vás nejbližší nemohou podpořit nebo pochopit. Člověk se cítí sám.

Přesto všechno, Bůh se oslavil a mě posílil.